Fame Life #1

19:28
WTF aneb co to jako je?! -Nejnovější spisovatelský počin Annss & Alss, které v létě 2012 daly kebulky dohromady a k únoru 2013 mají - wait for it - přesně 4 a půl kapitoly, lalalá. Ne, vůbec nejsme líný. A ne, vůbec se to už dva měsíce neseklo u Annie. 

To je taky důvod, proč to sem cpu. Doufám totiž, že když ten příběh budu publikovat, tak se mi podaří sem tam něco nacvakat.

Tákže. První kapitola je společná, první půlku psala moje drahá Alii, druhou (tu pod mezerou) já. Chybky omluvte, ona je Al tak trošičku národnostní a jazyková směska (prostě jedinečná, výjimečná & dokonalá :P), a i když se jí je snažím opravovat, sem tam se stejně najde i věta poskládaná spíš podle německého slovosledu.

Ještě jedna poznámka. Ono je tu poněkud... hodně postav. Takže každá část se zaměřuje na určitou postavu a později na problémy, do kterých se ta postava... no, však uvidíte. Nad každou částí každopádně najdete přezdívku a jméno postavy, kterou kapitola zachycuje. A teď už dost keců, užijte si čtení^^

4 komentářů:

Panenka -> prolog

20:58


0
Všichni věděli, co se stalo a kdy se to stalo. Jak jsem se cítila, nezajímalo nikoho. A o to, co se dělo potom, se taky nikdo nestaral.
Tu noc jsem pro ně přestala být člověk. Stala se ze mě hadrová panenka. Mrkačka na hraní. A terč na jízlivé poznámky. To ráno pro mě skončil svět. Konec přišel nenápadně, společně se zakňouráním, jak se moje tělo probíralo z alkoholového opojení. To poledne vytvořilo mezi mnou a mojí sestrou nepřekonatelnou propast. Tak širokou, že jsem ji už nikdy nedokázala přeskočit. Ten podvečer zabil veškerou lásku, která ve mně byla. Zemřela, zatímco mě mučily čerstvé vzpomínky. A další noc byla jen jednou z mnoha, kdy mi dělal společnost jen vlastní pláč. Nechávala jsem mu volný průchod s nadějí, že slzy mě zcelují.
Nejvíc mě na tom děsilo to, jak pozdě jsem si to uvědomila. Na bolest si totiž bylo snadné zvyknout. A brzy se stala stejně nepostradatelnou součástí mého života, stejně jako třeba dýchání. Proudila v mých žilách i tepnách, naplňovala mě. Ale na každém místě, kterým prošla, po ní zůstávala tma a prázdnota. Ničila všechno živé ve mně a zanechávala otevřené rány. A já věděla, že jednoho rána se vzbudím a ona tam nebude.
V duchu jsem si ten den pokřtila na Den, kdy přestanu být člověkem. Den, kdy nebudu cítit.
A další dva roky jsem se na něj celou svojí existencí upínala.

Tenhle den nikdy nepřišel.

2 komentářů:

Oblíbenci

22:36
...kteří mají aspoň trochu něco společného se psaním.

...její styl & teplé povídky nejde nezbožňovat.
...Sue je jedna z mála lidí, u koho jsou upíři ještě zajímaví.

...protože Tamed.

Cecilka z Osvětimi vyvedená. Proč? Protože pytel kostí. Můj nejoblíbenější literární ironik.

Ona jenom nepíše, ona k tomu ještě fotí v sims!
Když už kvůli mně obnovila blog... O:)

Al, můj nejvěrnější ilustrátor!

http://storycollector.webnode.cz/
Spisovatelka & tudíž Bohyně! Uhh, nějak tak ta stampka byla.

Na víc si teď nevzpomenu, ale doplním! O:)

0 komentářů:

Panenka - základní informace

21:10
Název: Panenka
Série: -
Pokračování: Nemá

Počet stran: ???
Počet kapitol: ???
Žánr: Contemporary

Plánované datum dokončení: 12/2013 (nebo 2/2014, buďme realističtí)
Vydání: Neplánuje se

Beta-reader: Není
Autor obálky: Není

Anotace:

Všichni věděli, co se stalo a kdy se to stalo. Jak jsem se cítila, nezajímalo nikoho. A o to, co se dělo potom, se taky nikdo nestaral. 

Jsou věci, které se prostě stanou, aniž by je kdokoli očekával. Jsou lidé, kteří vám převrátí život naruby. A jsou okamžiky, které vám vezmou veškerou sílu bojovat.

Tu noc jsem pro ně přestala být člověk.

Abigail mívala ničím výjimečný život. Až do večera, ve kterém udělala hned několik chyb za sebou. A každá z nich měla zásadní dopad. Z obyčejné dívky se rázem stává terč drbů celé školy. Téměř všichni se jí straní.

Stala se ze mě hadrová panenka.

Pro všechny. Kluci ji považují za mrkačku na hraní, dívky kolem ní chodí, jako by byla křehké zboží, které se může rozbít. Nikdo neví, jak prolomit hradby, které si kolem sebe vystavěla.

To ráno pro mě skončil svět.

Ovšem i drby a jízlivé poznámky časem odezní. Abby se po měsících samoty zoufale snaží být zase normální. Jenže je to těžší, než by se mohlo zdát - zvlášť když vyjde najevo, že některé věci byly úplně jinak, než si myslela. Dívka si bude muset vše, co se stalo před dvěma lety, znovu vnitřně prožít, jen aby se dokázala vysvobodit ze své věže bolesti. Pro ni už totiž princové dávno vymřeli...

0 komentářů:

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)